The project is implemented through the Central Europe Programme co-financed by ERDF.
Paneláky na rozhraní aneb Zpráva z exkurse na Slovensko
„Panelová sídliště jsou trojího typu: taková, která se svým stavem zhoršují, která jsou dobrými adresami a která jsou na rozhraní.“ Takto stručně leč o to výstižněji charakterizoval vývoj paneláků po roce 1989 na Slovensku Mgr. Stefan Horváth, pracovník Regionální rozvojové agentury regionu Gemer-Malohont. Problémy v bydlení odrážejí celkové potíže transformace ekonomiky. Velmi silně postiženým se stalo například i město Hnúšťa v okrese Rimavská Sobota. Jeho současná podoba svědčí o někdejším obrovském propadu do nezaměstnanosti. Osud města šel ruku v ruce s osudem rozvíjejícího se průmyslu a těžby již od konce 18. století. Největší stavební boom zaznamenalo zejména po druhé světové válce. Byty byly třeba pro dělníky chemičky a těžaře rud a magnesia. Porevoluční transformace přinesla pád průmyslu, což otřáslo doposud pevnými základy města Hnúšťa.
V polovině 90. let, po ukončení činnosti zdejší chemičky upadli obyvatelé do velké skepse. Víru v budoucnost tu neměl nikdo. Podepsalo se to i na odchodu mladých lidí do velkých měst Slovenska i ciziny. Dnes je situace už stabilizovaná a obrací se k lepšímu. Alespoň tak to uvedl místostarosta pan Mgr. Martin Pliešovský, který se stal ochotným průvodcem naší skupiny účastníků exkurse.
Město se snaží držet vysokou úroveň školství, sociálních a kulturních služeb. Což dokládá i fakt, že poměrně malé sedmitisícové město kromě základních a mateřských škol zřizuje moderní knihovnu a školu umění s velmi dobrými výsledky v tanečních soutěžích. Aby nabídka pro občany byla co nejpestřejší, může se chlubit koncerty populárních kapel a umělců nejen ze Slovenska. Návštěvnost je dle pana místostarosty Pliešovského vždy neuvěřitelně vysoká, což je nesmírně povzbuzující a svědčí o tom, že chuť do života se hnúšťským vrací.
Město i nadále čelí mnoha problémům. Potíže jsou i s Romy. S domy i jejich okolím zacházejí, mírně řečeno, nešetrně. Zpravidla mají dluhy a komunikace s nimi je obtížná. Nezaměstnanost se díky nové průmyslové zóně naštěstí ustálila na hranici kolem 15 %. Bytový fond byl zprivatizován, díky tomu se pomalu, ale přece zvedá kvalita bydlení v panelácích. Šeď poválečných cihlových domů a paneláků ze 70. až 90. let ustupuje pestřejším barvám zateplených fasád. Dokonce se na střechách domů objevují i solární systémy pro úsporu energie. Město také uvedlo do provozu ekologicky i ekonomicky šetrnější teplárnu spalující biomasu. Dostupným palivem jsou vedlejší produkty a odpad z lesního průmyslu. Prioritou města je zachování nemocnice. Je zapotřebí však zvelebit prostředí veřejných prostranství. Jako první bude úprava někdejšího zámeckého parku na arboretum s opraveným amfiteátrem.
Procházka po městě vyvolává smíšené pocity. Najdeme tu smutné příklady, které jsou následkem ekonomického šoku města. Mezi torzy vybydlených nebo omšelých domů se ale také tyčí domy, které žijí a pyšní se svými novými kabáty. Čím malé průmyslové město naprosto ohromí, je jen krůček do přírody hustých lesů. Z této výhody jistě bude moci těžit v budoucnu. Návštěvník se nemůže zbavit dojmu, že čas se tu na chvíli zastavil, aby opět začal nabírat obrátky. Je více než jasné, že hnúšťská sídliště jsou dle výše uvedené typologie na rozhraní. Přejme proto malému městu s komíny uprostřed lesů, aby nesešlo z cesty „k dobrým adresám“.
Foto: Hnúšťa, část Likier – bytovky ze 60. let dostaly nový kabát. Z některých jsou však ruiny.
